Během první části našeho pobytu na severu Skandinávie bylo krásně především v noci, zatímco ve dne pršelo nebo sněžilo. Slunce bylo nad obzorem 24 hodin. Proto jsme si otočili den a noc a podnikali "Výstupy za půlnočním sluncem". Na horu Påssustjåkka jsme vystoupili dokonce přesně 21.6.1994 - tedy na letní slunovrat, kdy je půlnoční slunce nejvýše nad obzorem za celý rok. Na nejvyšší horu Švédska Kebnekajse jsme vylezli jen o pár dní později. Jedním z nejkrásnějších výstupů v mém životě byl výstup na nejvyšší horu ostrova Moskenesøya na norských Lofotech na Hermannsdalstindan. Neskutečný půlnoční pohled z této ostrovní tisícovky na tisíce ostrůvků, mořských fjordů a obrovské množství úžasných rozeklaných hor mně navždy zůstane v paměti. Fantastický byl i přechod z Breidtindu na Trollryggen nad údolím Romsdalu. V žádném průvodci tento přechod nebyl popsán, vůbec nás nenapadlo, že je možný přechod celého hřebene nad slavnými kolmými tisícimetrovými stěnami, proto to byl opravdu velký zážitek . Nádhernou třešničkou na dortu skvělé akce byl výstup na proslulou skálu Preikestolen nad Lysefjordem u Stavangeru. Já i Marek jsme byli z celého zájezdu nadšení a plánovali jsme spolu další akce. O to větší ránou pro mě byla zpráva jen několik dní po našem návratu - Marek se zabil na Dachsteinu.
Skandinávie 1994 - Výstupy za půlnočním sluncem.
17. 6. 1994 – 13. 7. 1994
Komentáře k akci (0)