Schiara - dobrodružství v Dolomitech

Od chaty Rifugio 7º Alpini, den před jejím uzavřením na konci sezóny, jsme v osm ráno začali vystupovat na Schiaru po Ferratě Zacchi. Po překonání několika žebříků a velmi strmých míst jsme odbočili do Ferraty Màrmol. Tato jištěná cesta je trochu lehčí, ale i na ní je několik exponovaných vzdušných míst. Vystoupili jsme až na severní vrchol Schiary, odkud se nám otevřel kouzelný pohled na celé Dolomity a také na vzdálené Julské Alpy. Po přechodu studené fronty byl neuvěřitelně čistý vzduch. Během přechodu fronty však také napadl sníh. Třítisícové vrcholky byly zcela bílé. Schiara je nižší, v jižní stěně nebylo po sněhu ani památky, ale v severních stěnách se na skalách ve stínu udržel led. Plánovali jsme, že po Ferratě M. Guardiano vystoupíme na sousední Pelf a po lehké cestě sestoupíme k chatě. Led na stěnách nás však odradil. Rozhodli jsme se, že sestoupíme na sever a obejdeme Pelf po snadnějších nejištěných cestách. Na mapě byly cesty označené číslem CAI ( Club Alpino Italiano). Bohužel jsme zjistili, že sestupovou trasu nikdo asi 20 let neobnovoval. Při neustálém hledání cesty jsme ztratili spoustu času. Při výstupu zpět na hlavní hřeben jsme zatměli. Kamila zjistila, že si v chatě zapomněla čelovku. Dále jsme tedy pokračovali s jedním světlem. Výstupová trasa už značená byla, ale na loukách pouze nízkými dřevěnými kolíky, které se ztrácely ve vysoké trávě. Náš postup byl velmi pomalý. Nechtěli jsme za žádnou cenu v dramatickém terénu značku ztratit. Nakonec se nám podařilo vrátit se na chatu v pět hodin ráno. Byli jsme 21 hodin na nohách! Po návratu jsme se báli, že nám na chatě vynadá místní horský vůdce. Ten však naopak po našem vyprávění ocenil pozitivně, že jsme těžkou situaci dokázali zvládnout.

Fotogalerie