Bruslil jsem několikrát po Vranovské přehradě, ale nikdy se mi nepodařilo vidět z ledu sluncem ozářený hrad Bítov. Vždy byla mlha nebo alespoň pošmourno pod mrakem. Letos jsme nastoupili na sněhem mírně pocukrovaný led v Bítovské zátoce. Vzhledem k tomu, že se po ledu v době oblevy proháněl dav bruslařů, běžkařů a chodců, nebyl led valné kvality. Vyjeli jsme za zátoky, kde byl led sice stále mírně hrbolatý, nicméně mnohem kvalitnější, střídavě bílý a černý. Vyfoukané kusy černého ledu se střídaly s kousky navátého sněhu. Kluci měli pro tento typ ledu výraz dalmatin. Projeli jsme místem, kde bývá výrazná prasklina. Tentokrát byla téměř neviditelná, jen u pravého břehu byl pruh nezamrzlé vody. Všechno se jiskřilo na plném slunci. Plechová obloha bez mráčku dávala naději, že konečně spatřím nádhernou siluetu sluncem ozářeného Bítova z ledové hladiny. Objeli jsme poslední pruh skal a opravdu se vynořil, krásný a majestátní. Však nám tyto scenérie závidí i Skandinávci. Oni prostě nemají Zvíkov a Orlík nebo Bítov a Cornštejn.
Bruslařská výprava na Vranov
26. 1. 2021
Komentáře k akci (0)